1. července 2009 v 11:00 | Exa
|
Dvojka. Harry zjistí něco, co asi neměl.
*Tajemství loďáku*
"Nechápu, proč zrovna my máme uklízet půdu, vždyť přece od toho jsou v takovýmto baráku skřítci," brblal po cestě nahoru do posledního poschodí Ron.
"Ano, ale dokážeš si představit Kráturu při úklidu. Navíc tam jsou prý důležité staré knihy," ozvala se Hermiona, celá natěšená, že se podívá do jednoho z nejtajemnějších míst v domě čistokrevných kouzelníků.
"Chápu tvé nadšení," ušklíbl se Harry, ale skutečně jej chápal, protože tak nějak podvědomě doufal, že by Sirius na půdě mohl mít třeba staré fotografie z doby svého pobytu v Bradavicích a tedy i nějaké podobenky jeho rodičů.
Skutečně se těšil, až se bude prodírat prachem a krabicemi. Jaké však bylo jeho překvapení, když s hadrami, čistícími prostředky a smetáčky vyšli nahoru a všude bylo perfektně uklizeno, tedy v rámci možností.
"Prima, jsme bez práce!" zavýskl Ronald a prsty přejel po jakési staré truhle, na které nebylo ani snítko prachu.
"Hm, tak se aspoň mrkneme co je vevnitř," ukázala pihovatá Ginny na věci kolem a hned se vrhla k oné truhlici.
"Jéé, podívejte!" zasmála se a vytáhla špičatý klobouk tolik podobný tomu, co nosila jejich profesorka přeměňování.
"To jsou staré dobové hábity!" vykřikla Hermiona a vrhla se ke své mladší kamarádce.
Ron jen převrátil oči v sloup: "Ženský."
Harry na to nereagoval a rovnou přešel ke starému loďáku, na němž byl štítek, jenž hlásal majitele:
Sirius Black
Mladý černovlásek se pousmál. I když paní Blacková a celá její rodina Sirius vyškrtla jako svého dědice, patrně si nechala část jeho věcí, jako například tento školní kufr. Bylo zvláštní sahat na něco, co si pamatovalo jeho otce.
Dotýkal se jej taky? Pomáhal ho zavřít nebo dokonce vybalit? Tohle všechno se zdálo Harrymu možné a byl to skvělý pocit, že se dotýkal něčeho, čeho mohl jeho otec. Nebylo to sice tak intenzivní, jako když zjistil, že má neviditelný plášť po Jakešovi, ale dalo se to k tomu přirovnat .
Ron nechal holky holkama a sám se přesunul ke skříni, která byla nedaleko. Pomalu ji otevřel a ven vyskočil veliký pavouk.
"Áááááá!" vykřikl a odskočil pryč.
"To je bubák!" prohlásila Hermiona a už se chystala jít pro někoho, aby jej zneškodnil.
V tu samou chvíli se mladý Potte prohraboval kufrem a našel starou hůlku, když postřehl, co se děje, hned ji popadl a skočil před bubáka, který se okamžitě změnil v mozkomora.
"Riddikulus!" vykřikl a z mozkomora se stala velká černá koule se zlatými křidélky a tak připomínal zlatonku.
Druhé máchnutí hůlkou a bubák byl zpět ve skříni, zabezpečený.
"Harry, víš že nesmíme kouzlit!" zděsila se Hermiona.
"Ale já nekouzlil svojí hůlkou," ušklíbl se jmenovaný a ukázal starý kousek nějakého světle hnědého dřeva.
"Ach tak. Kdes j vzal?" zajímala se hnědovláska.
"Tady, v Siriusově loďáku," ušklíbl se Harry a mrkl na bledého Rona.
"Jsem v pohodě," odpověděl mu zrzek na jeho pohled.
"Tak fajn, pokračujem," pokýval hlavou Nebelvír a odhonil cizí hůlku na hromadu věcí, které již stihl vytahat ven.
Po chvíli, skoro až na dně, našel v šedých deskách jakési pergameny. Nebyla to knížka, ani deník, ač to tak na první pohled vypadalo. Bylo to spíše seskupení různě starých pergamenů, popsaných dětským a později mužským písmem. Harry vytáhl jeden starší pergamen, ten na začátku.
Drahý Siriusi!
Ani nevíš, jak moc mi chybíš. Jsme tu už měsíc a já tak strádám. Samozřejmě na tebe myslím každým dnem. I nocí.
Dům je bez tebe prázdný a neúplný, jen vědomí, že náš syn je součástí tebe a připomíná…
Harry zamrkal. Sirius má dítě? Syna? Že mu to neřekl. A vůbec, s kým? Sjel pohledem na konec dopisu a trhnul sebou.
Ne! To není možné!
Doufám, že brzy pomine nebezpečí a ty se k nám vrátíš. James tě pozdravuje.
S láskou, Lily
P.S.: Harry řekl své první slovo. Škoda že jsi u toho nebyl.
"Harry, děje se něco?" ozval se za ním starostlivý hlas Hermiony.
"Co? Ne, ne. Ne, nic," vzhlédl Harry a rychle odpověděl, přičemž zaklapl desky a rozhodl se na ně podívat později a zjistit co se to tu sakra děje.
Pohled mu ještě padl na album fotek v dřevěném zeleném obalu. Rychle po něm sáhnul a položil vedle sebe.
"Tak co budeme dělat?" optal se z nenadání Ron a mrkl na ostatní.
"Já nevím, uklizeno tu je, tak.. Co si zahrát třeba šachy?" navrhla Hermiona a vytáhla na světlo starou vyřezávanou desku s tmavě zelenými a nažloutlými čtvercovými poli.
O chvíli později i sadu tmavých a světlých figurek, nad kterými Ron začal slintat blahem.
"Godriku, ty jsou dokonalý!" vyhekl, když podrobně zkoumal krále a koně.
"Vidíš ty detaily? Ten král má i nehty!" poinformoval svoji sestru, která jen protočila modré oči.
"Co ty Harry, zahraješ si s náma?" vyzvala raději svoji tajnou lásku Ginny.
"Eh, ne, díky. Půjdu si lehnout, nějak jsem toho moc nenaspal a bolí mě hlava," odpověděl rychle brýlatý kluk a nenápadně si uschoval desky s pergameny a album do mikiny.
"Jizva?" starostlivě se ozvala Hermiona a zamračila se na zrzka, který oprašoval a téměř leštil všechny figurky s takovou láskou, kterou ani matka svému dítěti neprojevuje.
"Ne, jizva ne. Málo jsem pil, asi," usmál se nepatrně Harry a aby potvrdil pravdivost svých slov, promnul si zátylek a pokýval hlavou.
"Tak dobře. My za tebou pak přijdeme," usmála se Hermiona.
Harry jejich štěbetání už nevnímal, duchem byl u onoho dopisu a u toho, co se v něm dočetl.
"To je blbost," řekl si pro sebe, když zapadl do pokoje a usadil se na posteli.
"Kdybych by jeho syn, přece by mi to řekl a nevydával se za mého kmotra. Něco takového se přece neutají. Ledaže….," Harry se zamračil.
"Ledaže to nikdo nevěděl a nebo naopak věděli všichni!"
Chlapec-který-přežil si promnul prsty jizvu a zahleděl se na protější zeď. Hodlal si teď přečíst všechno, co bylo v té složce. Klidně několikrát, však on přijde na to co se tu děje.
Ale Sirius evidentně věděl, že je jeho syn! Pokud to tedy byla pravda. Tak proč si jej nevzal? Proč je stále u Dursleyů? Proč mu neřekl kým je? Proč proč proč!
tak tohle bude ještě zajímaví. móóóóóóóóc zajímaví. sem zvědavá co se tam harry ještě dočte.