Lekvar a sen

15. července 2009 v 11:00 | Exa
První upravená kapitola. Dovolím si použít některé situace a rozhovory z první povídky. Časem.



Stejně jako jeho otec a Poberti, tak i Harry uvažoval nad tím, že by se stal zvěromágem.
Popravdě jej velice zajímalo jestli se bude měnit v majestátního jelena, ale tak nějak podvědomě tušil, že toto statné zvíře není ukryto v jeho nitru, byť jeho fyzický patron měl podobu právě dvanácteráka.
Tajně po nocích pod neviditelným pláštěm navštětoval bradavickou knihovnu a přepisoval si všechny možné a pro něj důležité informace o přeměně a výrobě lektvaru.
Nemyslel si, že je na lektvary dobrý, ale tak nějak doufal, že když nad ním nebude stát Severus Snape se svými infantilními hláškami na jeho adresu, podaří se mu nevytvořit explozivní brečku jako v každé jeho vyučovací hodině.
Druhou noc při svém výletě po večerce konečně měl vše potřebné sepsáno a těsil se, že se schová do Komnaty nejvyšší potřeby a vlastními silami vytvoří nápoj, který mu ukáže zvíře ukyté v jeho duši.
Původně chtěl požádat Hermionu o pomoc, ale byl si vědom toho, že by nesouhlasila. Z podobného důvodu nezasvětil ani Rona.
Zrzek sice byl jeho nejlepší kamarád od první cestou vlakem, ale byl hodně ovlivněný jejich soplečnou kamarádkou a nejen to. Jednou jedinkrát chtěl mít tajemství. Tajemství, které by bylo jen a jen jeho.
Oni mu přeci také neříkají všechno.
Harry na chvíli strnul a zapochyboval o svém rozhodnutí. Hermiona a Ron přece byli jeho přátelé. Kamarádi na život a na smrt, jak mu kolikrát dokázali, ale touha něco dokázat sám bez cizí pomoci byla větší.
Mrknutím na hodinky zkontroloval zda má ještě nějaký čas a rychle se přesunul ke komnatě.
Ta mu jako vždy poskytla vše, na co pomyslel.
Když procházel dveřmi ve stěně, která ještě před chvílí byla hladká, vstoupil do laboratoře, která byla přesnou kopií té Snapeovi.
Ač nerad, musel přiznat, že jeho zmijozelský profesor má skutečně všude až nechutně peledný pořádek. Proto byla jeho soukromá pracovna nejlepší volbou.
Také si ji velice dobře pamatoval, téměř každý týden tam měl trest, přičemž Snape opavoval písemky a on pod jeho přísným a občasným dohledem nemagicky drhnul kotlíky a jiné pomůcky.
"Ták, teď by to chtělo hadí krev, pařát z ďasovce, fénixovo pero, blánu ze srdce draka, drcenou mandragoru, bezoár...," vyjmenovával přísady a ty se pomalu vytvářely na stole, kde nad kahanem visel kotlík.
"Hmm, takže... Zapálíme pod kotlíkem a do vroucí vody vhodíme drcený pařát z ďasovce. Hned poté pět kapek hadí krve," četl si návod Harry a pomalu přichystával všechny přísady zleva doprava na stůl před sebou, jak to často viděl dělat lektvaristu.
Co měl nakrájet, nakrájel, co měl rozdrtit, rozdrtil.
"Takže. Jdeme na to," šeptal a zkontroloval čas.
Lektvar se měl dělat hodinu a půl, což znamenalo, že se do nebelvírské věže dostane až k jedné hodině ranní, ale to mu vůbec nevadilo.
Stejně byla následující den dvouhodinovka lekvarů a Snape by si jej podal, i kdyby byl vyspaný.
Když se přesně za hodinu a třicet minut vznášel nad kotlíkem modrofialový dým, věděl harry, že se mu snad poprvé v životě podařilo lektvar udělat správně. odstavil jej z ohně a natáhl se po knize, kde byla dopodrobna napsána přeměna.
"Vypijte lektvar těsně před tím, než ulehnete do lože. Pokud jste lektvar udělali správně, bude se vám zdát sen, ve kterém se vám zjeví zvíře, ve které se budete měnit. Pokud jste cokoliv v přípravě pokazili či použili staré a prošlé přísady, sen se vám zdát nebude, ale... No... Prostě se pozvracím, skvělé. To není tak zlé," prohlásil Harry, když dočetl odstavec.
Kouzlem zchladil lehce hustý lektvar a přelil jej do flakonku. Zbytek nechal zmizet.
"Tak jdem spát," pronesl a vydal se tiše zpět do věže.
Když už byl u úpatí schodiště, co Merlin nechtěl, objevil se Snape. A mířil si to přímo k němu. Harry strnul a čekal až k němu profesor dojde.
Ten však se zavlátím pláště prošel kolem něj a Harry si hlasitě oddechl.
"Kdo je tam?" zavrčel ned Snape, který se bleskově otočil s napřaženou hůlkou.
"Pottere, vím že to jste vy. Okamžitě si sundejte ten zatracený plášť!" zavrčel tiše a chladně, ale jeho hlas se jen odrazil od stěn.
Harry byl sice Nebelvír, což pro Zmijozela Snapeova ražení znamenalo synonymum pro tupost, ale přece jen pud sebezáchovy zvítězil a on zůstal tiše skryt ve stínu.
"Však počkejte. Já vám ještě osladím život, Pottere," vyštěkl špeh a Smrtijed v jednom a odešel rozzuřeně pryč.
Harry jen sundal plášť a pokýval hlavou: "Já vím."
Hned nato zapadl do věže, nevědíc, že na konci chodby jej celou dobu sledovaly dvě onyxové oči a slyšeli jeho krátkou větu.

"Takže do dna," špitl černovlásek, aby nevyrušil chrápající spolubydlící v ložnici a vypil hořkou tekutinu.
Nechutí zkroutil obličej, ale hned se otřepal. Co naplat, věděl přece, že žádný lektvar nechutná dobře.
Než se nadál, padl na postel a spal.

Ve snu se ocitl v chodbách Bradavic. Poznal to podle všudy přítomných pohybujících se obrazů a vrazajících brnění.
Kolem jednoho z kamenných podstavců proběhla myš a Harry, který už chvíli předtím byl v pozici připravené na okamžitý skok, ji chytl hbitě do svých malých tlapek. Sklonil se a zakousl malého hlodavce, aby se s ním jediným skokem přenesl na okno.
Díval se do stejných zelených očích vždy, ale tentokrát místo do tvářies jizvou na čele , hledělna vousky a čumáček černého kocourka s bílým flekem na hlavičce, který tvořil malý světlý kontrastní ostrůvek s jeho srstí.

To ráno bylo Harryho nejlepší za posldních pár týdnů.
Byť spal krýtce, byl to spánek hluboký a blahodárný. Nikomu by to nepřiznal, ale ve chvíli, kdypil lektvar, se obával, že se mu bude zdát o slizkém hadovi. Jak mile byl překvapen zjištěním, že s mění ve zvíře, které se vyskytuje prakticky po celém světě a je tak nenápadné a přitom rozkošné a hbité?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lygie Lygie | 15. července 2009 v 11:25 | Reagovat

pěkné další kapitolku :-)

2 tess tess | Web | 15. července 2009 v 12:13 | Reagovat

no to bude zajímaví. jenom doufám, že zachováš alespoň něco z oůvodní povídky. třeba chování snapea k harrymu v kočičí podobě. jinak se těšim na další díl.

3 Exa Exa | 15. července 2009 v 12:18 | Reagovat

[2]: To jo, bude tam hodně stejných "dialogů" a situací, některé totiž hodlám zkopírovat z předešlé povídky.

4 Mono-chan Mono-chan | 15. července 2009 v 15:44 | Reagovat

KAWAII.
Tahle povídka se mi moc líbí :D

5 enedaka enedaka | 15. července 2009 v 17:23 | Reagovat

Původní povídka se mi moc líbyla a tak jsem na tuto moc zvědavá a prví díl ukazuje že se máme opravdu na co těšit  :-)

6 Majuš Majuš | Web | 15. července 2009 v 18:02 | Reagovat

Jééééé, superní těším se na další. :-)  :-)  :-)

7 Teressa Teressa | 15. července 2009 v 20:19 | Reagovat

jeeee to je prada!! uz sa tesim na pokracko =) dufam ze aj v tomto prepise bude nejake to yaoi =) dufam ze pokracovanie dodas coskoro =) :-)  :-)  :-)

8 Pegy Pegy | 15. července 2009 v 20:37 | Reagovat

Super. Moc se těším na pokračování.

9 Kiki Kiki | 17. července 2009 v 13:50 | Reagovat

jůůů tuhle povídku miluju...četla bych klidně deset jejích verzí!  :-D  :-P těším se na další...

10 Saskya Saskya | 19. července 2009 v 20:53 | Reagovat

Peknučkééé :)

11 cim cim | 27. července 2009 v 0:12 | Reagovat

:-)  :-)  :-)  :-D  :-D  :-D Super kapitola :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama